O mně

„Mým snem je plnohodnotný a šťastný život pro všechny.“

..

Zdravím všechny příznivce zdravého životního stylu. Jmenuji se Jan Štíbal a je mi 28 let. Do 15 let sem byl obyčejný vesnický kluk. I když už tenkrát jsem si připadal trochu jiný, protože jsem nepil alkohol a nekouřil jako většina lidí. Nakonec mě společnost pohltila. Již v prváku na střední škole jsem přestal být sám sebou, což jsem si však uvědomil až později. Ze začátku to bylo nevinné a člověk vůbec nevnímal realitu. Ve městě jsou ty energie totiž dost šílené a já jako kluk z vesnice jsem prostě nevěděl, jak od toho utéct. Chytil jsem se špatné společnosti. Potýkal jsem se s pocitem samoty a nudy, spojeným se smutkem.

Brzo po střední škole jsem se naštěstí díky nátlaku vlastního otce nechal zaměstnat v jedné německé firmě, kam mě vlastně dostal on. Díky Bohu za to, práce mi dala řád a já začal smýšlet trochu jinak. Nejdřív jsem ovšem musel spadnout na úplné dno. Přelom však přišel v roce 2008-2009, jsem “naštěstí“ měl zdravotní problémy a dnes už vím, že nemoc je naše cesta. Proto jsem vděčný, že mi vždy dá tělo vědět, že tak to není správně. Je to vlastně volání duše - zastav se, uklidni mysl a přemýšlej chvilku.

Byl jsem psychicky na dně. To je jen nádech toho, co jsem si vlastně sám způsobil. Pak jsem dostal od táty na výběr, buď běž na ulici, nebo se sebou něco udělej. Proč to vše zatím píšu? Kvůli tomu, aby všichni, kdo budou číst, věděli, že se dá dostat z opravdu solidního dna.

A teď už snad druhá část příběhu, jak jsem se restartoval a znovu našel sám sebe, i když přiznávám, realita v dnešním světě není jednoduchá a tím, co jsem dřív dělal, jsem navždy poznamenaný. Je to sice fajn zkušenost, že je třeba žít v přítomnosti, ale někdy to není tak jednoduché.

Rok 2009 jsem téměř celý promarodil, připadal jsem si jako 40 – 50 letý a měl v hlavě pěknej guláš. Závislosti byly obrovské, snědl jsem cca 60 kg studentské čokolády za 3-4 měsíce. Snažil jsem se přestat kouřit, neměl jsem žádné kamarády, už jsme se nemohli dál bavit. Nechci jít nějak do detailu, ale to podstatné snad obsáhnu. Na konci roku 2009 jsem návštívil třetího léčitele na popud otce. Jeho pohled do mých očí odhalil zajímavé problémy, byl jsem velice překvapený, kde to ten pán vyčetl. Dnes už vím, že pomocí irisdiagnostiky se dá vyčíst hodně o našem těle. Říká se také, že oči jsou brána do duše...

 On mi vlastně změnil život a tímto mu děkuji. Hned po návštěvě jsem začal užívat bylinky a dělal si různé odvary, proplachoval nosní dutiny pomocí přesličky a anýzu a to několikrát denně. Detoxikace byla ukrutná, popraskala mi kůže na různých místech těla a především na rukou, ze kterých mi vytýkal hnis. Bylo to neuvěřitelně bolestivé, říkal mi však, ať to vydržím. Jenže mně to nedalo a začal jsem hledat příčinu zahlenění atd. Narazil jsem na stravování podle Dr. Normena Walkera - prý se dožil 113-ti let a pil ovozeleninové šťavy. Koupil jsem si tedy odšťavňovač a začal odšťavňovat. Během 3 týdnů to bylo pryč, přestal jsem jíst maso, mléčné výrobky, vejce. Stal se ze mě vegan a posléze raw vegan. Na této stravě jsem žil ale spíše z přesvědčení druhých, pořád jsem nežil svůj život. Problém však byl, že jsem stále hubnul, a už to bylo přes míru. V práci jsem měl glykemické výkyvy a jsem si jistý, že i hypoglikémii, orosil jsem se a musel jíst několik banánů a datlí denně. Začal se mi radikálně kazit chrup a udělaly se mi mykózy na nohou. Hledal jsem příčinu a užíval jsem víc zeleniny, superfoody za tisíce korun z celého světa. Nic nepomáhalo, v létě 2012 jsem se na sebe podíval na fotce - vážil jsem 64 kg při výšce 189 cm.

Něco prostě bylo špatně. Do ruky se mi dostala asi 35. kniha o výživě, jmenovala se paradoxně Zhubněte odkyselením od Dr. Roberta Younga. Dočetl jsem se, že konzumace velkého množství ovoce je nebezpečná, až na nějaké drobné plody jako jsou borůvky, rakytník, maliny, ostružiny. Tvrdí v ní, že ty další věci už nemají moc společného s přírodou. Zato doporučoval obrovské množství zeleniny + kvalitní tuky, a to především avokádo, kokos, ořechy, olivy a ryby - kvůli omega3. Začal jsem tedy s touto dietou a během měsíce jsem přibral cca 6 kg, bylo to jako bych bral steroidy. Tělo prostě ukládalo vše, co mohlo, dá se říct po dvouletém deficitu všech vitamínů rozpustných v tucích, B12, omega 3 především. Začal jsem zkoumat druhou stránku věci, narazil na Westona Priceho, vyživující tradice, gaps dietu atd.

Dál to asi nebudu rozepisovat, ale byl jsem i na veganském kurzu na konci roku 2012, a to konkrétně na Bali. Říkal jsem si, proč tomu nedat poslední šanci. Když to funguje ostatním, musí to fungovat i mně.

„To špatné nás vždy nejvíc posouvá a je potřeba na to tak hledět.“

Tam jsem zjistil, že organizátorka to dělá především pro blaho své a v půlce kurzu jsme se ještě s jednou paní oddělili a museli si najít vlastní ubytování. I to mě však posunulo a jsem vděčný za všechno špatné.